Klasické blogy z cest a nebo ze života nepíšu. Víte, že nepíšu ani úvodní příběhy k receptům plné dojemných vzpomínek na náš rodinný postup na rajskou nebo babiččinu vánočku. Proto je tohle jiné, než moje běžné „Předehřejte troubu na 180 °C.”
Nejsem žádný velký cestovatel, který by měl mapu světa téměř celou pokrytou špendlíky, mám spoustu snů o arktický přírodě, o tom, že jednou uvidím tuleně a lachtany zblízka, o ledních medvědech a dvoubarevný polární záři, divoký indonéský přírodě, o potápění s mantami, koupání se pod vodopády a o tom všem bez turistů. Sny o velkých výletech do míst, která pravděpodobně nevypadají tak, jako v mých představách. Norsko je cizí země, ve které jsem strávila nejvíc času a jediná země, do které když s Honzou přijedeme, budu já ten průvodce a já ten, kdo bude v pekárně kupovat surdeigbrød k snídani. Jsem si jistá, že jinde už takhle nepostradatelná nebudu.
Norsko. Země, která se během posledních let stala jednou z nejpopulárnějších destinací, především díky Instagramu a možnosti sledovat tak nádherný fotky zelený krajiny s vodopády, několiksetmetrové fjordy a špičaté hory typické pro Lofoty. Když tam pak stojíte nahoře na fjordu, vítr vám fouká do zad a díváte se na nekonečný moře a zasněžený hory v dálce, který se třpytí a vy víte, že na nich pravděpodobně nikdy nikdo nestál, připadáte si neskutečně malí. Stojící proti obrovské přírodě. K té se ale musíte dostat. Takže jih, střed nebo sever?
Jako „workawayer“ se můžete dostat do hotelu v horách, hlídat děti uznávaným architektům v centru Osla nebo odjet na tři měsíce krmit husky a malamuty za polární kruh.
Norsko je moje srdcová záležitost už od vysoký školy. Třikrát jsem tam byla s mým tehdejším klukem, protože Skandinávie byla náš velkej sen. Poprvé jsme vyrazili těsně po bakalářských státnicích a požadavek byl, aby byl náš trip hlavně co nejvíc low cost. Využili jsme proto dobrovolnický web https://www.workaway.info a našli jsme si naše první hostitele na jihu Norska, kousek od města Farsund. Workaway program funguje tak, že jedete k někomu domů a u něj 5 hodin denně 5 dní v týdnu pracujete na předem definovaném projektu a o víkendu máte volno. Za práci nejste placeni, ale máte zadarmo ubytování a jídlo. Je potom na domluvě s hostiteli, jestli vám budou dávat „kapesné“ za práci navíc nebo jestli si napracujete dny dopředu a pak pojedete někam na výlet třeba i v týdnu. Systém workaway je v Norsku hodně oblíbený. Můžete se tak dostat do hotelu v horách, hlídat děti uznávaným architektům v centru Osla nebo odjet na tři měsíce krmit husky a malamuty za polární kruh.
Dostat se na jih bylo pro nejdostupnější pro nás i naši šrajtofel. Letěli jsme do Osla, kde jsme strávili pár dní. Tam jsem poprvé v na tu dobu neskutečně hipsterskym spotu Espresso House pila svoje první Flat White. Z Osla jsme se dopravili do Farsundu autobusem a nijak jsme neřešili, která část země stojí za to, bylo pro nás důležitý, že jsme konečně byli v Norsku. Pracovali jsme v celkem polních podmínkách na rozestavěném domě dvou manželů, kteří přes rok pracovali na ropných plošinách v Severním moři a na pár měsíců v létě jezdili domů.
V Norsku pochopíte, že neni samozřejmý, bydlet vedle obchodu, kam můžete zajít pro čerstvý pečivo k snídani.
S Kirsten a Edvinem jsem stále v kontaktu a vím, že můžu do jejich, dnes už dostavenýho domu, kdykoliv přijet. Na jejich výběr jsme měli fakt štěstí. Přijali nás tenkrát jako součást rodiny a na svých Harleyích nás za teplejších dní brali na pláž nebo na pikniky, nijak nás nedřeli z kůže a myslím, že jsme neodpracovali ani třetinu toho, co jsme měli.. Naučili nás z člunu chytat na moři makrely a tresky, ze kterých po návratu domů připravíte to nejlepší fish and chips na světě nebo sedět s pytlíkem krevet na molu a loupat je za západu slunce. S Kirsten jsem připravovala typicky norský jídla, naučila se hrát jejich oblíbený norský hry a poslouchala starý norský příběhy. Pochopila jsem, že nic neni samozřejmý. Že neni samozřejmý bydlet vedle obchodu, do kterýho můžete zajít pro čerstvý pečivo k snídani. Že jsou na světě místa, kde je nejbližší obchod 10 kilometrů a kde musíte jídlem šetřit. Místa, kde nejbližší soused bydlí deset minut chůze. Místa, kde 30 dní vkuse prší.
Pár dní před odjezdem nám workawayer ze sousedství (ano, workaway znamená, že se budete potkávat i s dalšími lidmi z programu, kteří bydlí poblíž) ukázal fotky Trolltunga, kam se zrovna chystal. A já z toho nemohla spát další rok. A věděla jsem, že tam se fakt musim vrátit a musim tu Trolltungu taky vidět.Výběr jižního Norska a omezený rozpočet nám nenabízel moc možností na cestování a objevování těch skutečně krásných míst. Přestože je jižní Norsko dostupnější, ať už polohou nebo cenou, hledáte-li tu pravou Skandinávii se vším všudy, dechberoucí fjordy, soby a losy, budete muset prst na mapě posunout o trochu výš.
You must log in to post a comment.